Běh s Neznámou zemí 2020

Neznámá země

Festival Neznámá země se ve Zlíně koná již 24. let. Jeho historie se začala psát v roce 1997, kdy vznikl jako oslava 50. výročí startu Cesty kolem světa pánů Hanzelky a Zikmunda. Je tomu pár let zpátky, co se v programu festivalu začaly objevovat i venkovní pohybové aktivity. Začalo to cyklovyjížďkami. Dnes je to běh.

Letos šlo o v pořadí druhý. Při prvním jsem skončil na druhém místě. To bylo ještě s hromadným startem. Letos, kdy byl celý festival, kvůli zákazu hromadných akcí on-line, byl běh vyloženě individuální. Pro účast stačilo jen si proběhnout vytyčenou trasu a změřit si přitom čas.

Vzpomínám si, jak jsme v září s Miroslavem Náplavou seděli v „klubu“ střižny Srdcařů, když mi sděloval první kontury letošní „neznámé“ Neznámé země. Tehdy jsem mu doporučoval, aby tento běh, zanesený i v dubnovém programu festivalu, nevynechávali. I když jsem předpokládal, že se jeho virtuální podoby chopí poněkud jinak.
Netušil jsem přitom, že si na sebe pletu oprátku. Napadlo mne, že třeba vymezí trať pouze délkově a účastníci ji budou moci absolvovat v terénu dle svých dispozic. Jenže Neznámá země je Zlínský festival – nic naplat; musel jsem dorazit na místo.

Přitom, letošní cesta na start pro mne byla celkem spletitá. Krom toho, že mám jisté rodinné povinnosti, mě v plánování limitují ještě další faktory. Ale, přestože mi vše nakonec vyšlo jak mělo, ještě v sobotu při cestě do Zlína mne napadalo, zda jsem přece jen neměl běh nechat až na druhý den – na neděli. Ovšem nakonec do sebe všechno dokonale zapadlo tak jak mělo!

Řediteli festivalu Miroslavu Náplavovi jsem volal myslím ještě v pátek. Jedním z dotazů bylo, jaké bylo původní téma festivalu. Při té příležitosti mne v otázkách běhu odkázal na Petra Horkého který měl „vytyčení“ trasy na starosti. Jenže, po dojezdu na samotné místo startu – zde žádná trasa vytyčena nebyla.
I zaradoval jsem se pro vlastní prozíravost – že jsem si vzal telefon (často se oprošťuji od „Velkého bratra“) a nakonec krátce zavolal samotnému trasérovi – režiséru a cestovateli Petru Horkému.
„Já jsem za hotelem Tomášov…“, začal jsem na vysvětlenou, proč mu volám a vůbec se ptám na trasu, kudy běžet… „Hezky!“ přerušila mě jeho nadšená reakce, „jenže nikde nic…“, dokončil jsem myšlenku; myslel jsem, že trať bude vyznačena fáborky – jako vloni.
„Tak, chvíli počkej, já plánuji během 20minut zveřejnit info – popis trasy, mapku, a budeš tak první běžec“. „O.K. jdu se obléci do běžeckého“, odvětil jsem na rozloučenou. Samotného mě dnes udivuje, proč jsem uvažoval tak fyzicky, když je letos festival komplet on-line!
A, znovu jsem se zaradoval – aspoň nějaká výjimečnost! Když už ne výkonnostní, tedy aspoň v pořadí na startu. Bylo krátce po 16hod a já byl před startem – připraven vyrazit na trať s fotoaparátem v ruce. A znovu jsem se zaradoval, že jsem nepřijel dřív, jak jsem měl původně plánováno.

Trasa závodu – nebo spíš rekreačního běhu byla dlouhá 4,2km. Řadím se mezi vytrvalce – rekreační běžce, a ač pro mě nikdy nebyl běh vyloženě příjemnou – odpočinkovou záležitostí, tak když už se rozběhnu (v drtivé většině kvůli tréninku), možná si to i užívám. 🙂
Ale, i k onomu poklusu-tréniku, patří rozklusání. Nyní, když jsem se rozklusával, a připravoval na ostrý start, už po pár metrech mi začalo být jasné, že ta dnešní trasa bude, nyní na podzim a po dešti, hotové peklo!
V okamžiku, kdy Petr Horký zveřejnil propozice letošního Festivalového běhu s Neznámou zemí a upozornil mě na to smskou byl jsem plus mínus rozklusán (abych věděl, že s větrovkou mi bude nejspíš pekelné horko) a jal jsem se číst mapu trasy. Jaké bylo mé překvapení, že nebudu končit u startu – jako vloni a že je trasa trošku delší – než jako vloni.

Vyrazil jsem!

Pro jistotu jsem, s ohledem na stav terénu, na počátku zvolil opravdu drobný poklus. Žádné „preteky“. Mírné tempo jsem nasadil i proto, abych se neodpálil hned na začátku věda, že první část trasy je do celkem prudkého a rozbahněného kopce, kde každé důraznější odražení bude trestáno podklouznutím.
Zato počasí mi mimořádně přálo! Ač celkově spíš zataženo, bylo teplo. Měl jsem jen funkční tričko, na něm bavlněné tematické tričko, pak kraťasy a bylo mi fajn. Ani jsem se nepřehříval ani zima mi nebyla. Podkolenky, které jsem si připravoval jsem nechal rovnou autě.
Prvního tři čtvrtě kilometru bylo vesměs jen do kopce. Chvílemi se nedalo jinak, než jen jít – stoupat rozporem jako na lyžích. I když jen jít. Ono i tím lyžařským rozporem to bylo náročné. Tak podmáčený ten les byl! Nicméně, po-té, co jsem dorazil na plošinu kopce mohl jsem se konečně volněji rozběhnout ostřejším klusem a nabrat tolik potřebný rytmus.
V těchto místech jsem potkal dívčinu, jenž se snažila překonat stejný úsek cesty jako já tzv. indiánským během. Prostě, buď už nemohla, nebo se snažila někam doběhnout, nebo se běhat teprve učila. Každopádně jsem si myslel, že o mě ví. Ovšem po té, co jsem ji zezadu oslovil, ji málem stihl infarkt. Následně mému zraku neuniklo, že má v uších sluchátka…
Na nedalekém rozcestí mě ještě mě stihla donavigovat (přece jen, jsem byl trošku zmatený a nepamatoval si dokonale slovní popis trasy) abych si to namířil mezi vilky Kudlova, a pak dál na silnici, která byla už přehlednější, i se po ní lépe běželo.

Až poklusem okolo Hřbitovních služeb města Zlína (a následným pohledem na internet) mi došlo, proč se toto místo nazývá Lesní hřbitov. Jde o centrální hřbitov města Zlína a založil jej v roce 1935 Tomáš Baťa, aby v něm zakrátko sám spočinul. Po své tragické smrti.
I zde jsem se musel ptát na cestu – dvou mladých slečen, jak se dostanu k vysílači. Dnes už vím, že se jmenuje Maják. A vrchol, na němž stojí, se nazývá Tlustá hora. Jen nevím proč – tehdy mi na mysl neustále „lezlo“ slovo –baba–. A to se mi přece jen nechtělo na děvčata volat. Tlustá baba 🙁

V místní části Pod Tlustou jsem musel (za poklusu) vyndat z batohu i telefon. To, abych se jednoznačně zorientoval a nebloudil víc, než je to přípustné. V jednu chvíli jsem musel zapnout i polohovací služby. Abych fakt nezabloudil, protože jsem ještě běžel na čas.

Slunko se pomalu chýlilo k západu a já si to klusal k horizontu. Sledovat přitom neznámý horizont kterak se ztrácí ve směsici oparu mlhy vzlínající z vlhkých lesů a záře zapadajícího slunce a bylo nanejvýš úchvatné. A to přesto, že jsem se příliš nesoustředil na okolí a spíš se snažil podat co nejlepší výkon!
Na horizontu jsem zahnul ostře doprava a přes krátkou paseku, opět do kopce,si to namířil a do lesa. Cestou opět poněkud víc rozbahněnou, než je pro běh vhodné. Přitom jsem se ještě snažil na displeji přesně sledovat kde jsem a kde mám správně uhnout na cílovou rovinku!
Rovinku, která vedla jak jinak, než do kopce a jež byla vysypána haldami kamení. Asi, aby nebyla tak rozbahněná. Zato byla dost zvlněná! Těch posledních pár desítek metrů – bylo nekonečných. Neviděl jsem vlastně cíl… 🙂

První, co jsem se chystal udělat, hned po zvěčnění se (dle instrukcí organizátorů) bylo, že jsem se chopil telefonu a vytočil Petra Horkého. Chtěl jsem mu reportovat dojmy přímo z trasy po doběhu. Jenže se spojení nepovedlo – nebral mi to. 🙁 Čímž vytočil lehce on mě. Zkušenosti však zapracovaly, a místo toho, abych se dožadoval pozornosti, došlo mi, že bude nejspíš zaneprázdněn…

I oblékl jsem si větrovku a už volným tempem – opravdovým poklusem s kapucí na hlavě se vydal na cestu k autu. Přes kruhový objezd – už nikoli rovně na Kudlov (jen tupec by tu stejnou rozbahněnou trasu absolvoval ještě jednou – bonusově z kopce), ale doleva – dolů, po silnici, abych si cestu jemně zkrátil přes lesní areál firem a hladce seběhl k hotelu Tomášov – do prostoru startu, kde jsem měl vůz.

Kolik bylo hodin? To jsem příliš nesledoval – o to víc si člověk musí pochvalovat, pokud fotí. Fotky mají totiž datum i čas. Smrákalo se. V suchém oblečení – s nohama lehce zmoženýma jsem se autem vydal zpět na Kudlov. U areálu filmových ateliérů jsem krátce posvačil a nakonec vyrazil do houstnoucí mlhy setmělým večerem zase domů.

Ano, uznávám, že jsem se prohřešil proti omezení volného pohybu osob, který vyhlásila vláda naší země, ale na svou obranu čestně prohlašuji, že jsem jel sám, vlastním autem, během své cesty jsem se s nikým nepotkal, jen během závodu – když už jsem běžel kolem několika lidí, tak vždy v dostatečném odstupu.

Neznámá země – XXIV. ročník festivalu cestování, poznávání a sbližování kultur

Festivalový běh s Neznámou zemí 2020
Zlín – Tlustá hora (Pod Tlustou), 4,2km; +168m
24. října 2020