Pro ty, co nevědí, se jedná o zážitkový běh Brnem. Podobně, jako NightRun, i když ten nepořádají brňáci. 5|10 MIL se také běží v noci. Vloni, kdy jsem tento závod zaregistroval více, běželo se kolem Špilberku a Petrova. S tím, že se běžely buď dvě, nebo jen jedno kolo. Letos jsme běželi dvě kola všichni.
Ze strany organizátorů šlo o trošku zmatečnou informaci. Logo 5|10 MIL se až pár dnů před startem změnilo na 5,10 mil. To mě celkem uklidnilo. Jenže pak, těsně před startem jsem se domákl, že se běží dvě kolečka. A jen Špilberk. Což je dost velké převýšení… I když, z tréninku bych měl být zvyklý.
Jak vono to… – aha!
Z jakési zásady se neúčastním závodů v Brně. Letos se to ovšem okolnostmi zamotalo, a nakonec jsem se do tří závodů umotal. A, i když jsem měl běžet jako doprovod, nakonec – nebo na začátek, jsem běžel sám. Všechny tři.
Neběhám úplně aktivně. Během se rekreuji, spíš abych si udržel kondici a pak zvládl přípravu na Třebíč snáz. Například, když jsem dal Třebíč a pak třeba tři čtvrtě roku neběhal a pak zase začal, bylo to dost peklo. I když menší než na úplném, úplném začátku.
Před MÍLEMI jsem tedy začal klasicky a trénink dostal do úrovně – třikrát týdně. S tím, že jsem musel i na trať s převýšením. Jaké však bylo mé „překvapení“, když jsem jednou doběhl domů a sevření hrudníku, které se občas běžně projeví, najednou nějak nepolevovalo.
Zkusil jsem to pravda další den ještě rozklusat, ale na šestém kilometru jsem se zastavil s tím, že dál už to prostě nepůjde…! Bylo mi zle a štvali mě všichni okolo. Nakonec, když jsem ani po delších pauzách oddechu přece jen nedokázal doběhnout /doklusat, došel jsem domů jen rychlochůzí.
No, nebudu to dlouze popisovat. Nakonec jsem zašel k lékaři, aby sevření ještě před návštěvou povolilo samo. Ovšem, paní doktorka mi našla drobný zánět na průduškách. Tak jsem dostal léky, abych to přeléčil. A týden před MÍLÍ vlastně neběhal. Měl jsem odstávku.
Sice vím, že desítku dám problémů, i s tím převýšením, ale přece jen tam určitá nervozita byla.
Záleží, jaké bude počasí…/Na startu
V podstatě by se dalo říct, že pro ten večer bylo na běh počasí naprosto ideální. Třináct stupňů, ale pocitově víc. Oproti loňsku, tehdy jsem se šel jen podívat, a jsem šel rovnou v bundě, teď bylo přímo vedro. Tenkrát byla fakt zima a nebyla výjimka, že závodníci běželi v dlouhých kalhotách.
Na start jsem nastoupil – už se to začíná stávat tradicí – naostro. Jednak byla tma a jednak jsem si zapomněl náhradní spodky. A tramvají naostro nepojedu. Tak velký dobrodruh nejsem. Rozklusání bylo super. Jak jsem předpokládal, měl jsem hodně velký speed. Běželo se mi lehce a oproti předpokladům jsem ani při rozklusu nepociťoval nějakou námahu.
Start! Startoval pan primátor a dlužno dodat, že s troškou zpoždění a navíc měl potřebu se vykecávat. Ostatně, pískot a výkřiky nabádající k urychlenému startu mu byly dostatečným impulsem, aby to zkrátil. No, chladlo mu tam na pět set lidí! To už není politika.
Vřava se dala do pohybu. Největší problém jsem měl s kolejemi. Musel jsem dávat pozor, abych špatně nešlápl. Navíc, přede mnou byli lidi, kteří i start začínali výrazně pomaleji a spíš si povídali. Takže jsem mezi nimi musel ohleduplně kličkovat a přitom si dávat pozor i na ty zatracený koleje.
První otáčka – okolo Červeného kostela. I zaslechl jsem jak si běžci kolo mě sdělují, že to „ti v protisměru“ přepálili, když běží tryskem. Na to jsem jen utrousil, že právě ti to naopak vyhrají a běžel si dál svým tempem.. I když, moc moje tempo to nebylo. Zvlášť do kopce jsem to z počátku trošku přepálil spíš já. I když, ne moc. Naštěstí jsem se na kopci brzy zklidnil a kopec taky nebyl tak prudký, jak jsem očekával. Navíc, se brzy srovnal, takže byl time na oddych. Zase nabrat dech. To, když jsme obíhali Špilberk parkem – po rovince.
Chvílemi mě sice napadalo, že to je asi ta deviza závodu, tyhle výhledy, ale zase, tím, že je park neosvětlený, jsem měl spíš práci udržet trasu, nezakopnout a samozřejmě dodržovat své tempo. Neběžet moc pomalu, aby mě příliš mnoho lidí nepředběhlo, a zase ne tak rychle, abych se neodrovnal, jako se mi to nakonec stalo před cílem.
Navíc mi pořád nešlo do hlavy, co organizátoři mysleli tím, jak na FB neustále opakovali, že schody budou…? Ano, schody byly! Ty první byly na Východní bastion. A nebyly zdaleka jediné. V té souvislosti mě napadá, zda se vám lépe běží do anebo ze schodů. Protože specialitka byla ty sbíhat dolů, do Kasemat! Já jsem se držel raději zpátky a bral jsem to po dvou jen když jsem viděl, že jich není víc jak šest.
Asi největší problém byl, že jsem netušil, kudy přesně povede cesta. Takže ani cestou dolů jsem se nepouštěl moc zprudka. Což se vyplatilo, když mě zarazila odbočka do pravého úhlu, na schody. Vlastně ty poslední před cestou ze Špilberku a asi ty nejhorší. Menší lidi je museli dávat dvojkrokem. Proto se mi taky podařilo dohnat jednu běžkyni, když jsem je sám, díky své výšce mohl vyběhnout po jednom.
Předpokládal jsem, že druhé kolo bude těžší, ale jak jsem byl rozběhlý a navíc, teď většinu času sám (běželi jsme teď s téměř pevnými rozestupy celkem vzdáleni od sebe) byl jsem ve větší pohodě a rytmus jsem si volil jak bylo potřeba.
Pak opět prokličkovat Špilberským parkem, opět dát těch pár schodů, opět vystoupat až na Druhé nádvoří a opět seběhnout do Kasemat. Tady je fakt důležité podotknout, jsem příliš nedocenil onen efekt exkluzivity místa. Prostě – buď jsem dával pozor, abych nespadl přes schody, nebo přes práh, abych se někde nepřizabil.
Finále…
Asi bych ten konec vypustil…, jen bych to dokončil. Kdyby… kdyby mě dolu nezačali ostatní předbíhat. I ženy. Tak jsem se do toho taky opřel. Abych nebyl máslo. Nakonec mě těsně před cílovou rovinkou předběhl akorát jeden týpek. Jinak jsem si už udržel svou pozici. I když, už jsem toho měl plné zuby, a přepálil jsem to před finišem (jako, já fakt neběhám zájmově). Dlouhé nohy jsem sice využil, ale příliš brzy a pak už jsem jen přitahoval bránu, abych to měl za sebou. No, v plném sprintu jsem ji prostě nedal.
Cestou domů jsem narazil na jiné běžce. Tu více, tu méně zdecimované. Někteří dokonce vypadali, že by si to rádi dali ještě jednou. No, teď už vím, že 10MIL bych asi nedal. S tím převýšením a dvakrát Špilberk. Ani vloni, kdy se běželo ještě přes Petrov.
Se svým časem, jsem byl nakonec o dvacet čísel pomalejší, než vítěz závodu. To, zase není tak hrozný výsledek… A navíc, ve své kategorii jsem se řadil do první poloviny. Inu, stále je co zlepšovat.
5,10MIL – noční běh Brnem
22. září 2018, Brno